Proč Americká multi-kulti nebude v Evropě fungovat ?

Krátce by se na tuto otázku dalo odpovědět: „protože se do Evropy hodí stejně jako mešita pod Matternhorn“.  Ovšem otázka je to trochu složitější a má co dělat s historickým vývojem Spojených států a jejich vlivu na svět.

Migrace do Severní Ameriky, a do Spojených států zejména, od poloviny devátenáctého století byla po sto dvacet vcelku mírná a zcela v souladu s existujícím politickým a ekonomickým zřízením.  Důvody ke stěhování byly vždy až na malé výjimky stejné, a to tedy důvody ekonomické. Překvapivě málo imigrantů do USA a Kanady v tu dobu prchalo bud‘ před národnostní a nebo náboženskou diskriminací, nebo i před genocídou.  Jedinou skutečnou výjimkou byli snad jen Arménci, kterých se přeplavilo přes Atlantik do První světové války přes padesát tisíc.  Integrace, jak jazyková, tak společenská byla mezi imigranty vysoká, až na nějaké malé výjimky v nižších společenských vrstvách, které si v etnických ghettech Amerických velkoměst vytvářely svoje osobité hierarchie organizovaného zločinu. Co se ale týče loajálnosti k Americe, jako zemi a politického systému, o té nikdy nikde nebylo pochyb. Americká armáda osvobozující Sicílii a Itálii spoléhala na kontakty mezi americkou a místní mafií, jako na důležitý zdroj ve špionáži a záškodnictví.

Migrace a začleňování nových Američanů do společnosti, probíhaly historicky celkem bez problémů. Po porážce Osy Amerika dokonce začala spoléhat na „brain drain“, tedy statisíce vysoce kvalifikovaných odborníků přicházejících do Států k lepším pracovním zdrojům a lukrativnějším podmínkám.  Proto není celkem překvapivé, že Američané (a zevrubně i Kanad’ané) považovali a stále většinou považují imigraci jako něco docela přirozeného, a nejen ne škodlivého ale pro rozvoj země potřebného. 

V Severní Americe se také považuje celkem za samozřejmé, že kulturní prvky, které sebou imigranti dovezli, a obyčejně se tohle zaostřuje na folklór a gastronomii, společnost obohacují a přidávají zemi jaksi pikantní příchut´.  Do jisté míry to také platí o věcech duchovních a náboženských. Protože civilní stát (v USA zahalování se do vlajky, v Kanadě v zabudované mytologii „dvou zakládajících národů“) do nedávna nepřišel v potaz, málokomu by zde vadilo, že vedle presbyteriánů bydlí na ulici zoroastriáni, a vedle katolíků ateické lesbičky, nebo občané holdující organizovanému čarodějnictví (Wicca) nebo přímo vzívající Satana.  To se víceméně chápalo a chápe, jako něco, co si lidé vyberou bud´ jako pokračování rodinné tradice a nebo společenský vzor oduševnění ke kterému je dovede, náhodou nebo záměrem, cestička životem.  Důležité vždycky bylo a je, že se nestydíme za to kdo, a nebo odkud, jsme, a že máme všichni svoje lidská práva a svobody chráněné Zákonem (v Kanadě Chartou).  Většina lidí, která v takovéto společnosti vyrostla, bere tedy určitou hladinu multikulturalismu za samozřejmost, přímo dannou liberální povahou západní demokracie. 

Proč vám tohle vyprávím ?  Včera jsem na Public Broadcasting Service (PBS) sledoval interview s

americkým zástupcem generálního tajemníka OSN, úřadující jako vedoucí osobnost v Mezinárodní organizaci pro migraci (IOM). Jestli vás tedy zajímají názory člověka, jehož pohled na svět víceméně rozhoduje o tom jak Brussel bude ve věci migrace jednat i nadále pak jistě si jméno William L. Swing někam zapište.   

Záznam interview ze včerejšího interview PBS bohužel nemám. Ale našel jsem na YouTube rozhovor s ním z letošního června, jež v hlavních bodech souhlasí s jeho výstupem včera večer.  Zde je a velice ho doporučuji.

Podal jsem stručný popis jak vnímáme tady v Severní Americe multikulturalismus v té nejobecnější rovině, aby jste rozuměli pozadí náhledu pana Swinga na evropskou migrační krizi.  Po mém úvodu by nemělo překvapovat, že jako Američan bere migraci jako nesporně historicky pozitivní  a existenci nejrůznějších kultůr na jednom území jako dannou věc. Z tohoto hlediska posuzuje i jak mu to interviewer předhodil, nucenou migraci („forced migration“), což je termín k zastření zločineckého charakteru v poskytování dnešního zprostředkovávání migrace do Evropy, jednak hrubým porušováním těch nejzákladnějších pravidel bezpečnosti a lidské důstojnosti v převozu lidí přes moře, jednak hromadné podvrhy v zastírání skutečné identity migrantů, zejména poskytování falešných cestovních dokumentů předkládaných v žádostech o přístup do zemí Unie.  Tento problém se prostě přejde bez komentáře a odpovědnost za tisíce mrtvých v takovém dovozu se připíše „protimigračnímu cítění“ v cílových zemích, jež je reakcí na novou, vyšší globální migraci. Odkud se vzala, o tom se nemluví.  Ctěný pán se ale domnívá, že v této situaci, příčit se migraci a bránit území „budováním nových zdí,  zpřísňováním vízových předpisů a jiném omezování v pohybu“, je špatná politika a přístup k věci, které (vyrazil mi dech když to řekl) „mají v důsledku tolik mrtvých na moři a v pouštích“. Jestli nevěříte, že takto mluví nejvýšše postavený expert OSN v otázkách migrace, přehrajte si video (je bohužel jen v angličtině).

Co se týče řešení, diskuse na videu ještě neregistuje přísun běženců přes Balkán, ale stejně.  Možnosti registrovat a schvalovat migranty před plavbou, ve výchozích střediscích jsou samozřejmě omezovány ochotou těchrto běženců spolupracovat s výkonnými orgány Unie. Ta je samozřejmě malá v momentě, kdy migranti jsou si plně vědomi číselnému náporu jejichž kolony představují.  Takže průměrně inteligentní člověk by připustil, že systém schvalování a registrace uprchlíků v táborech bude neúčinný nebude-li existovat zároveň vůle zákony a procesy Unie prosazovat a okamžitě vyhošt´ovat lidi, kteří registrační proces obcházejí.  Pan Swing a jeho protějšek ale už taková opatření popsali jako výraz „protimigračního cítění“.  Jinými slovy, jediným řešením je přijímat uprchlíky v jakémkoliv množství se vyskytnou, a potom si je kvótami přebírat. Jakékoliv administrativní opatření Unie nesmí odporovat shora popsanému „omezování v pohybu“. 

Že William Swing je Američan, s typicky americkým pohledem na „zbytek světa“ jako nevivynutou, nebo špatně replikovanou Ameriku je patrné z dalšího segmentu rozhovoru. Migrace je kladným zjevem (pro Ameriku a následně pro celý svět), který obohacuje společnost o nové koncepce, a vysokou motivaci (zde v době kdy „sever“ stárne a „jih“ podprůměrně zaměstnívá). Problémy kulturních rozdílů se srovnají řádnou integrací, a vítacím protokolem hostitelů. (Činitel připouští, že toto je pohled optimistický). Pan Swing je názoru snešeného z morálního bidýlka (danného přirozeně Americe, z titulu, že je Amerikou), že „země které nejsou tradičně migrantní (cíle) se mudou muset naučit (doslova !) spravovat rostoucí diversifikaci ekonomického, kulturního, a náboženského života“. Pan Swing se domnívá, že strachy z rostoucí migrace, a celkem správně je jmenuje jako strach z ekonomického dopadu, strach, který on nazývá „bezpečnostním syndrómem“ (po 11. září), strach z rostoucí kriminality a strach o národní a kulturní identutu, jsou pochopitelné ale nutné je přivést je na pravou míru a odstraňovat stereotypy. S tím já bych problém takový neměl, protože skutečně někdy lidé ta nebezpečí přehánějí. Ovšem co nepřehánějí a čeho je způsob myšlení pana Swinga nezvratným důkazem, je že si dnešní nadstátní organizace a orgány přisvojují právo rozhodovat o nich a bez nich na základě určitých kritérií, danných historickými zkušenostmi Ameriky, kterým jsou poplatny, a kterým vlastně rozumějí jenom oni. V tomto politickém procesu, hlas lidu a demokratické většiny, jestliže se odlišuje od danných politických šiboletů, je třeba třeba politicky zpracovávat a – řekněme si na rovinu – potlačovat.  Pan Swing se domnívá, a říká toto otevřeně, že Evropa, tradičně vývozce migrantů do světa, se nyní stává jejich cílem. Proto je podle něho třeba aby se Evropské národy přizpůsobily této nové situaci. 

Pan Swing si jistě neuvědomuje jak je ve své ušlechtilosti nerozumný. Jeho analogie evropských vystěhovalců se současnou migrační vlnou ze zaostalých nebo rozvrácených koutů Asie a Afriky je naprosto pošetilá. Imigranti do Ameriky pocházeli vesměs ze zemí s civilizovaným řádem, a jestli ne přímo z vyspělých zemí, pak se zemí s obdivem k ekonomické a kulturní  vyspělosti Ameriky.  Dovede si pan Swing vůbec představit ten obrovský rozdíl mezi imigranty procházející předepsaným imigračním procesem na Ellis Island a dnešní pašováním sto tisíců přes hranici s Mexikem ?  Není už v tom způsobu vkráčení na americkou půdu popsáno jak si váží Ameriky a jak jsou schopní se integrovat do civilizované společnosti ? 

Americký multikulturalsmus v Evropě nemůže vzkvétat tak jako za podmínek Ameriky v letech 1880-1960.  Evropa nechce americký „tavící kotlík“ protože tam existují národní státy, každý se svou historií a kulturními tradicemi, které nemají v USA obdoby.  Američané prostě nerozumějí důležitosti

Evropskému národního sdružování na základě společných dějinných zkušeností.  Snažit se na území jednotlivých států kopírovat Americký model multi-kulti, s nějakým ideologicky nadstaveným pojmem „Evropa“ nejde, nebo alespoň to nejde dělat násilnými, nárazovými kulturními změnami a bagatelizováním národnostích konstant a rozdílů.  A opět by měl každý americký politik vědět, že násilně „homogenizovat“ Evropské státy, které kdysi žily v sovětském područí, s falešnou internacionalistickou přísahou věrnosti bude věc zhola nemožná.