Když dva rasisti dělají totéž, je to furt rasismus

"Rasismus" a "rasista" jsou zajímavé termíny. Považuji celkem za jisté, že statisticky v současném uživání těchto formulí jako politické rozbušky, projevuje obviňující strana daleko častěji znaky rasové zášti, nesnášenlivosti  a

pseudomorální nadřazenosti, než strana z rasismu obviňovaná. Paradoxně, tohle platí i o bílých, kritizujících rasismus svých blížních, kterážto skupina, ze všech lidských ras, je už po generace proti rasismu kultůrně drezúrována nejvíc. A od malička.

Je sice pravdou, že členění lidských forem podle určitých znaků na rasy pochází z naší, tedy "bílé" kultury, ale je také pravdou, že tento náhled přišel z antropologie a byl původně míněn k vědecké klasifikaci a zkoumání fyzické morfologie. Pojem rasy,  jako vysvětlivku v hodnocení rozdílů společenské vyspělosti, je něco, co přišlo do kola později.  Také přišlo z kruhů, které byly daleko od kulturního středu, ať už to bylo od pošuklých  ekcentriků jako Helena Petrovna Blavatská, nebo od fanaticky posedlých eugeniků jakým byl hrabě de Gobineau.  Rozhodně, pocit nadřazenosti, který provázel evropskou kolonizaci zbytku světa a imperiální politiku se neodvozoval od nadřazenosti bílé rasy jako takové, ale od evropské (,a později americké,) společenské úrovně a ekonomického rozvoje, které téměř ze všech hledisek daleko převyšovaly obyvatele zemích kolonizovaných. Tato nadřazenost byla převážně akceptována místními elitami, které se snažily Evropanům v pěstění civilizovanosti přiblížit. (Např. rasová segregace, dnes se již zapomíná, byla motivována původně kultůrními rozdíly v osobní hygieně.) Rasové nepřátelství povšechně, jako takové, neexistovalo. George Orwell psal ve své korespondenci z Indie, že tamní koloniální smetánka zachází s místními jako venkovská šlechta se svými slouhy v Anglii, o nic lépe, o nic hůře. Jeden z největších humanistů minulého století, Albert Schweitzer, který obětoval víc než polovinu života jako lékař a protestanský misionář  v Gabunu, snad nejlépe vystihl vztah mezi oběma rasami pohledem ušlechtilého a sebevědomého západního člověka: "Afričan je můj bratr, samozřejmě že mladší".   

  Jestliže se výbojný bílý rasismus objevil na jihu U.S.A. po občanské válce byl to víceméně následek pochybené politiky Severu, která chtěla bývalé otroky integrovat a vybavit je občanskými právy v mžiku, bez ohledu na připravenost většiny válkou decimované společnosti k reformám daleko za hranicemi zrušení otroctví.  Rádoby-reformátoři a samozvaní "vzdělávatelé" samozřejmě narazili na tvrdý odpor a velkou solidaritu místních Jižanů, která se zformovala a tradovala po generace v příslušnosti ke Ku Klux Klanu a vybíjela svou nenávist k Yankejům na černoších, kteří buď k nenáviděnému režimu patřili, nebo z pokoření Jihu chtěli těžit svá práva, nebo byli prostě po ruce. Tato rasová nenávist a nevyřešený status Afro-američanů přetrvávaly ve státech Dixie až do let dekády 1960.  Od konce šedesátých a konečného vyrovnání občanských práv let se však nedá o nějakém "systémovém" rasismu hovořit. Ano, jsou tam toho ještě malé zbytky, ale s tím by se rozumný člověk vyrovnal.   

Velmi dobře současnou rasovou situaci v Americe popsal konzervativní politolog indického původu Dinesh D'Souza v knize The End Of Racism, vydané v roce 1995, tedy třináct let před nástupem Baracka Obamy do Bílého domu. Dodnes ale poslouží jako orientační učebnice protože věrně popisuje trendy které nejen od té doby přetrvaly, ale většinou v intenzitě zesílily. D'Souza vykreslil soudobé problémy Afro-američanů jako jsou chudoba, ghettoizace, nedostatek i toho základního vzdělání, a vysoká kriminalita, ale na rozdíl od liberálů tato smutná fakta nepřipisuje systémovému rasismu, ale pokročilému rozpadu černé komunity a rodiny (zejména v ghettech), ke kterým dochází za relativního nezájmu elitních Afro-američanů, z nichž mnozí se k ní hlásí pouze z politických důvodů, ne-li přímo pro "byznys z rasismu".  Nařkl též černé liberály ze zrady na ideálech Martina Luthera Kinga, a jeho úsilí o "barvoslepou" společnost, tedy o stav kde by barva pleti nehrála jakoukoli roli v posuzování lidského charakteru a schopností.  Dnes ale jde daleko více černým elitám o udržování nových, speciálních výsad rasově založených, o preferenční kvóty, v úřadech a velkých společností, a v přístupu ke vzdělání, ne-li rovnou "setřásat z pocitu bílé viny"  buď peníze rovnou nebo z vládních rozpočtů, z čehožto průmyslového odvětví  se od "Konce rasismu" vyvinul naprosto absurdní projekt reparací za otroctví.  

      Indický spisovatel se netajil tím, že má určitou výhodu v tom o věci rasismu psát jako někdo kdo není bílý. A poukazuje také na jeden nový trend, který "anti-rasistická" politika, dokonale motivována rasismem z opačné strany, vyprovokovala a to je jakési obrození bílého rasismu, který vzrůstá úměrně k potlačování bílé rasy numericky v populaci a vytlačování bílých mužů z vedoucích a zodpovědných pozic. Od knihy D'Souzy, je tento trend již hmatatelný protože rasistické nesmysly proti bílým jsou servírovány stále více neomaleným způsobem. Myslím, že i volba Trumpa s tím má co společného, a Trump sám si je toho vědom a podrývá co může nastolený status quo v tzv afirmativních akcích (affirmative actions). Kdo nežije v Americe (nebo v jejím okolí) těžko si dovede představit pocit starších lidí bledé pleti z Jihu když uslyší královnu televize, milardářku Oprah Winfreyovou, stěžovat si na rasismus, a starší generaci (bílých) "kteří byli v rasismu narozeni, vychováni a nakládáni do něj jako okurky" a kteří (aby rasismus zmizel)  "musí zemřít".  To je trochu zhruba povšechné a sprosté škatulkování a zhola rasistické paušalizování, ne?  Co takhle Bill Clinton a George W.Bush, kteří prošli obecnou před hnutím občanských práv? Je taky nakládali do rasismu ?  Ti taky musí natáhnout bačkory, aby se rasová situace Oprahy zlepšila?  

Faktem je, že rasistické smýšlení nejen že není vada bílých, ale že jejich společnost - a jenom jejich společnost (!) - je považuje za morálně závadný.  V Honkongu zcela otevřeně nadávají bílým do "gwai-lou" (do bílých čertů), a čínská televize prosazuje svoje osobité kulturní pojetí rasy i v reklamách na prací prostředky. Nejběžnější výraz pro černochy v arabštině Zálivu je "abíd" (otrok). A v Americe nikdo před rokem nemrknul okem nad černým "Národem islámu" Louise Farrakhana, který považuje bílou rasu za necivilizovanou havěť a Židy za "děti ďábla". (Dnes ho už ale vymazali z Facebooku, aby se jako neřeklo, že Zuckerberg má spadeno jenom na alternativní pravici).  

Odjinud a jako ukázku nových trendů v rasovém smýšlení: CNN se chystá přehrát interview Fareeda Zakarii s Jaredem Taylorem, amerického publicisty a zcela otevřeně protagonisty bílé rasy a myšlenky, že je  potřeba jí zachovat jako dominantní obyvatelstvo Ameriky. Zvukový záznam celého rozhovoru byl publikován na  webu Taylorovy společnosti American Renaissance. 

Jared Taylor je skutečně velmi zajímavá osoba a zjevně má o věci rasových vztahů v Americe maximální přehled, jak historicky tak v soudobé politice. Navíc dělá v řeči dojem vysoké kultivovanosti a rozvážnosti, zcela v rozporu s tím co o lidech s názory jako jsou jeho rády chtějí tvrdit média.  Diskuse je opravdu zajímavá, a máte-li dostatek angliny a zájem o tom co se v Americe děje, pak vám vřele doporučuji vyslechnout si výměnu názorů v celém rozsahu. Zoufalý Zakaria ke konci se snaží Taylora přemluvit, aby bral zodpovědnost za to, že jeho názory provokují rasové násilí, i přes to, že on sám nic podobného nechce.  Taylor ho skvostně poničil.   

Na druhé straně, Taylorův přístup k věci je z mého hlediska skutečně vadný. Západní civilizace se nikdy - jak jsem už naznačoval - nechápala rasově. Křesťanská, a později osvícenecká, etika to prostě vylučovala. Kdyby Zakaria nebyl takový liberální tatrman a jelimánek, udělal by daleko větší dojem v odporu k definování civilizace jako "převážně" biologické faktu, jak to dělá Taylor. Toto není doloženo ničím co by se dalo popsat jako jako vědecky "vyvratitelná teorie" (falsifiable theory). Jenže pan Zakaria je tak v zajetí módních levicových bludů, že on se na jedné straně chce hádat, že "bílá rasa" ve skutečnosti ani neexistuje, (protože on, Ind, by k ní musel patřit)  a na druhé straně, samozřejmě, že zhoubný "bílý rasismus" je něco co se nedá popřít.  A opět není rozumné se domáhat, aby Maďaři, se nechali ve své zemi  zemi vyprat a spláchnout Sorošovým genetickým koktailem za několik generací, prostě proto, že oni sami do Panonie přišli před 1100 lety jako nomádi ze střední Ázie. Bývalo by stačilo, k vyvrácení některých domněnek Taylora, poukázat na to, že Maďaři se jako národ nedefinovali a ani dnes nedefinují rasově. Ovšem Zakariův cíl ve výměně byl zcela jasný. Nešlo mu ani tak o vyvrácení Taylorovy teorie, jako o to nesmyslně ho obviňovat z pomyslné hrozby násilí, které pro liberální levici představuje strašidlo bílých supremacistů.

Celkově bych shrnul pana Taylora asi takhle: jistě to myslí s námi pobledlými dobře, a má zdravý poměr k vlastní rase, což je mu jistě ke cti. Odvozovat ale civilizační vymoženosti vesměs jako něco co je dáno geneticky, a musí se udržovat nějakým přísným režimem proti miscegenaci (páření mezi rasami), je jistě podivínská teorie. Přiznejme, například, že nevíme jestli páření mezi rasami je przněním jedné rasy druhou nebo potenciálně přináší nějaký nový a dobrý genetický materiál - když už tedy zapíráme, že jedinci z jiné rasy mohou být vzrušující.  Se segregací je to podobně: myslím, že není velkých dohad o tom, že skutečně desegregovaná společnost má velké výhody v tom, že se lépe a hlouběji poznáváme přes rasové hranice a vytváříme nové mezilidské vztahy, jako sousedé a přátelé, kde před tím existovaly jen omezené a tvrdými pravidly utažené možnosti míjivého styku. Pan Taylor tvrdí, že nechce nikoho z Ameriky vyhánět. Já mu věřím. Ovšem v tom případě nerozumím tomu proč by se chtěl ochuzovat o styk, ne-li politické svazky, s lidmi kteří (v jiných aspektech politiky než je rasa) sdílejí jeho pohled na svět a jeho představu civilizace. Možná, že by časem přišel i na to, že má stejně jako já daleko blíž k Dineshi D´Souzovi z Indie, a Larry Elderovi, genetickým vybavením  jistě z Afriky, než třeba k Pete Buttigiegovi, nebo Elizabeth Warrenové, i když je jisté že ta právě jmenovaná by prošla bez úhony árijskou prověrkou i v Hitlerově Německu.   

Proto bych bez velkého rozmýšlení vsadil proti rasovým předsudkům i dnes, kdy za to mnozí z nás doplácejí. Ale to je spíš chyba v nás, že se neumíme postavit když na nás někdo tahá rasovou kartu z rukávu.  Bránit co jsme a co je naše, nás žadná politická teorie nenaučí. To buď v nás je nebo není. A proto bych klidně, kdyby na to přišlo, pro rubriku s nadpisem "rasa" udělal to co mladý Honza Masaryk na imigračním úřadě v New Yorku. Napsal pod to: "lidská". 

(Galatským 3:28).