Kterak mě jednou jeden hodnej muslimskej kluk chtěl za kamaráda.

7. 08. 2015 16:24:56
Jmenoval se Šahíd a bylo mu něco přes dvacet. Za Afgánské války s komunisty utekl jeho táta před svým bratrem, což bylo, jak vyplynulo z Šahídova vyprávění, nějaké velké prase v prasečinci Babraka Karmala.

Z rodného Džalalabádu přešel tatínek hranici Chyberským průsmykem do Pešaváru a postupně si tam propašoval celou svou početnou rodinu. A žili tam sladce na věky asi tři měsíce. Následně tatínka bratrská rozvědka zastřelila po nějaké schůzi mudžehadů. Z Pakistánu Šahíd odletěl do Kanady za jedním ze svých strýců z mateřské strany. Když se rok sešel s rokem, dovezl si svojí mladičkou paní s dvojčaty.

Setkali jsme se na Dawson College v Montrealu v polovině let osmdesátých, kde jsme oba studovali (večerně) počítačovou vědu. Dali nás do jedné studijní skupiny a mě zvolili vedoucím, asi nejvíc proto, že jsem byl nejstarší. Měl jsem s kompjútry sice už delší praxi ale bylo „expertů“ jako já ve třídě víc. Mnoho věcí jsme už znali a šlo nám spíš jen o diplom jako korunovační klenot. Šahíd v tomhle kruhu ale nebyl. Naopak, přestože jistě nebyl hloupý, neměl na tenhle obor buňky. Slušně bych ho popsal jako člověka numericky v betonu . Museli jsme mu všechno vyslvětlovat, obyčejně několikrát, ale stejně nakonec nic nepoňal a úkol zpackal a museli jsme to za něj zmakat sami. Nic se nedělo, nebylo to akutní. Navykli jsme si ho hlídat průběžně, tak že packat mohl jen v kontrolovaných úsecích.

Šahíd byl opravdu vzláštní typ. Kostnatá ramena, vypouklé bříško, kštice jako kupa sena v dehtu, mandlové oči na št ́opkách. Furt. Výraz jeho tváře neumím dost dobře popsat. Nevím proč, ale dlouho potom, kdykoliv jsem na něho myslel, vybavoval se mi šlágr Ivana Mládka, v němž železniční vlečka povalila křečka a on se svalil z náspu do polí. No a ten výraz hlodavce po srážce s neúprosným obrem, tedy v momentě kdy ještě není ještě schopen o tom kvíkat, ale už ví, že je ted ́v pohromě pauza, mi nejlépe vykresloval Šamída v neutrálu, či relativní pohodě. Někdy se zdálo, že se snad i usmívá. Obyčejně to bylo když z něho zavánělo koření silněji. A nebo, někdy, když přišel se srolovaným koberečkem z chodbičky, kde padal před Alláhen pět minut na tvář po první hodině výuky (která končila v 18:30). Mimochodem, on byl první muslim, kterého jsem viděl praktikovat tento pilíř své víry. Jindy po koberečku byl netečný se zrakem upřeným do nekonečna. Jednou mi to nedalo a v hodině číselné teorie jsem do něho strčil. „You better listen to this, Shahid, that’s your next assignment!“. Vylekaný muslimáček na to vyhrkl, „yes, yes“, otevřel zápisník a jako že poslouchá učitele. Za pár vteřin byl zase bezpečně mimo místní čas a prostor.

Ale jak jsem již řekl v nadpisu, Šahíd byl skutečně hodnej kluk. Snažil se co mohl, i tím se za naší práci revanžovat bud ́výbornými zavářkami své paní (já gastromii tohohle kouta světa miluju), nebo delikatesami z obchodu strýčka, nebo – poprvé jsme byli v šoku – přišel několikrát s lístky na hokej (Montreal Canadiens) a na baseball (Montreal Expos). Prý jako kompliment od firmy. Práce s ním byla, tak jsme to brali. A protože on „visel“ nejvíc na mně, dával mě někdy tupláky. Jinak ale moc jsme si nenapovídali. Když já jsem se ptal ze zvědavosti na jeho rodinu a místa kde dospíval odpovídal často vyhýbavě a protichůdně, ale ke konci školy mi nakonec vyklopil tu tragédii s tátou. On sám se mě nikdy neptal na nic. Považoval jsem to za známku respektu, ale stejně, jeho zvláštní úniky, perzekuovaný nátěr, a psychologická závislost mě někdy opravdu lezly na nervy.

Asi týden před závěrečnými zkouškami Šahíd se přišoural opět s nějakým neřešitelným problémem. Že prý by chtěl se mnou mluvit jeho imám. Jeho imám? Se mnou? Když mi vysvětlil co „imám“ je, samozřejmě jsem chtěl vědět z jakého důvodu by islámský klerik měl zájem právě o mě. Že prý o mně slyšel moc hezké věci a že by mě rád poznal. A nejen on, ale i jeho strýc, by mě rád přivítal ve svém domě. Nemaja potuchy v té době o islamovědě jiné, než že když Mohamed nepůjde k hoře, půjde hora k Mohamedovi, byl jsem s rozumem v koncích. On chvíli trval na tom, že to byl nápad těch dvou co ho opatrují, ale nakonec přiznal barvu a vylil, že on sám požádal o audienci u imáma za ůčelem jeho svědectví upřímnosti mé šahády. Zase musel vysvětlit nejdřív co to vůbec šaháda je, tedy, že se jedná o přísažné prohlášení, že neznám jiného Boha než je Alláh, a Mohamed, že je jeho prorokem. Znovu jsem byl trochu na větvi. Jak proboha, můžu přísahat na něco o čem nemám potuchy? Z jakého důvodu já bych tohle měl dělat? Já jsem pokřtěný katolík a přestože jsem nábožensky v lapsu, vím co se ode mne ve věcech chování očekavá a nemám s tím velké problémy. Tedy jako s tím, že něco moje katolická maminka ode mne očekává, z titulu, že mě nechala pokřtít jako batole, které proti tomu nemohlo nic dělat. Proč bych měl chodit za jinou vírou? Co by tomu maminka (nábožensky potlačovaná v ČSSR) řekla? Prý abychom mohli být kamarádi, říkal Šahíd bezelstně, s mandlovkama na št ́opkách které nikdy nelhaly, a s krůpějemi potu na čele, které potvrzovaly, že je to pro něj opravdu důležité. Snažil jsem se mu to dál vymluvit: „Podívej nic takového není tady třeba. Tady se můžeš kamárádit s kýmkoliv, tím že se prostě se chováš jako kamarád. “ Marná věc. Šahíd byl očividně v stresu: „Ty nerozmíš, já Tě chci mít za opravdového kamaráda, a to nejde, protože Ty nejseš muslim“. Začalo mi svítat. Ach tak, to jsou ty jeho svazky s nekonečnem, a nesmysly s tím spojené co mu natloukli do hlavy svatoušci pod Hindukušem.

Na ty jeho zlklamané mandlovky často vzpomínám a poslední dobou když se mi vybavějí, běhá mi z nich mráz po zádech. Ach, je to tak: na naší multikulturální zeměkouli vytáhnout hocha z kosmické žumpy není zdaleka tak těžké jako vypumpovat tu kosmickou žumpu z něho.

Autor: Jirka Severa | pátek 7.8.2015 16:24 | karma článku: 39.91 | přečteno: 2373x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 28 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 22 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 22 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 14.56 | Přečteno: 277 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.52 | Přečteno: 477 | Diskuse
Počet článků 68 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 849

Expat v Kanadě od r.1968, Ajt´ák v důchodu, od dětství náruživý čtenář. Filozoficky svobodomyšlenkář, agnostik, s odkazem na Evropské osvícenectví. (Z novodobých myslitelů mám nejblíže k Christopheru Laschovi ). Politicky jsem vyznavatel střední cesty, což neberu jako lhostejnost jako spíš právo rejpat do obou stran. Obecně, mým terčem jsou extrémistické pozice, tedy, politika identity, islamismus, rozbíjení sociálního zabezpečení, (a na druhé straně) představy o státu jako univerzální kojné, prostomyslné rovnostářství, (a na druhé straně) vymazávání demokratické společnosti komerční manipulací a oligarchickými zájmy. xenofóbie, ale více oikofóbie (což je novotvar k popisu sklonů k přehnané kritice vlastních tradic, doslova "strach z vlastního domu").

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...