Klausův fanda, i když někdy nevím proč

Někdy opravdu nevím proč Klausovi fandím. V mnoha věcech s bývalým prezidentem nesouhlasím a někdy mi opravdu připadá jako člověk, který trpí jakýmsi obsedantně kompulzivním pozérstvím, které ho nutí zastávat krajní pozice.  

On holduje Miltonu Friedmanovi, já jsem zavilý Keynesián. On se pere za práva kuřáků, já přestal kouřit před pětadvaceti lety po non-maligním nálezu v hrdle.  On se domnívá, že globální oteplování je v podstatě konspirační, politicky motivovaná teorie, já si myslím, že s vodou vylejvá z vaničky i dítě.  Proč mu tedy fandím ?  

Jsou pro to dva důvody o kterých vím: první věc, jež mi je u Klause sympatická je, že vím, že on to servíruje jak si to myslí, že o věcech je schopný vytvořit vlastní představu, a že se nebojí k věcem stavět po svém, ze širší platformy ke které se hlásí.  Toto se dneska v politice vdí zřídka. Politici, (zleva i zprava) jsou těžce skriptovaní a víceméně jenom odkecávají paketované žvanečky („sound bites“), které jim političtí manipulátoři, a mediální „experti“ podstrčí jako předepsaný, předem rozhodnutý, postoj k věci. Zajímavé je, že voliči v celém světě tohle u politiků nenávidí, a že instinktivně jdou za někým kdo se z obrazce typického „nahraného“ politika vymyká.  To je v kostce důvod k současné popularitě Donalda Trumpa, i když v ní hraje také něco, co je typické pro politiku Spojených států, a známé jako „vzpoura idiotů“.  To znamená například lidi v těch dolních dvaceti procentech voličů, kteří se nechají přesvědčit, že příčinou jejich vlastního zubožení nejsou jejich charakterové chyby a nedostatek vzdělání, ale Obamův zákon o všeobecném zdravotním pojištění. Těmto Američanům samozřejmě nedojde, že Trump nejen „není ze skriptu“ , ale že přes svůj talent k Barnumské reklamě, a bezcílného hecování, celkem v hlavě toho moc nemá. 

Druhá věc, které si u Klause cením, je jeho vytříbený čich na masové manipulace a jeho odpor k nim. Jde zejména o politické manipulace „zleva“ ale i  o protiruskou mediální hysterii, za kterou stojí jisté zájmové kruhy ve Spojených státech, které víceméně žijí v bláhových představách, že USA dominují svět dnes tak jak tomu bylo za Reagana.  Není tomu tak z několika důvodů. Nejprve, accelerovaná globalizace a vývoz produktivních kapacit z Ameriky vedla k velkým strukturálním změnám v ekonomice, jejichž celkový dopad je negativní: smršt’ování vnitřního trhu, s úpadkem kupní síly střední vrstvy a rostocí deficit v obchodní bilanci se světem (a to v posledních dvaceti letech markantně s Čínou).  Tento proces není možné zastavit za stávajících fiskálních vodítek a tlačítek.  USA ztratila v posedních třiceti letech téměř polovinu podílu na světovém HDP, a podíl nejdůležitějšího sektoru v HDP na zdraví ekonomiky země -průmyslové výroby - je ve Státech také poloviční (v současné době 12%, Čína 35%).  Velikost státního dluhu (18 biliónů dolarů) též výmluvně milituje proti nějaké nové zbrojařské horečce. Navíc, a možná nejvíce, poškodily reputaci Spojených Států prohrané nebo nedokončené války od Vietnamu do Aganistánu a Iráku, neschopnost najít kulturně přijatelná politická řešení pro místní konflikty, a ukázat dostatek houževnatého vůdčího charakteru a mezinárodní podpory k tomu dovést je k žádanému cíli.  Hledat v danné situaci ve světě nová ohniska rozbrojů a nepokojů, je skutečně sebevražedná politika, ne-li přímo záměrem, pak jistě v důsledcích.   

Jestli to takhle vidí Klaus, nevím, ale jeho nesouhlas se současnou americkou politikou vůči Rusku naznačuje, že jí vidí jako tragicky mylnou. A nejenom pro Ameriku. Samozřejmě, Klausovi jde hlavně o Evropu a neschopnosti EU vymanit se ze vcelku cizího chápání svých vlastních zájmů jak v politice k okolnímu světu tak i politických témat vnitřních.  Kulturní vliv Ameriky na Evropu je nejen obrovský ale i paralyzující. Problémy a krize na kontinentě se řeší s jedním okem vždy pošilhávajícím po Washingtonu, v případě Ukrajiny na vládnoucí antiruskou doktrinu neo-konzervatismu, v otázkách vnitřního civilního uspořádání na diktát šiboletů politické korektnosti amerických ultra-liberálů.     

V tomto smyslu chápou evropské politické a mediální elity uprchlickou krizi. Nejenom, že nejsou schopny se k problému migrace stavět z nějakého lidsky rozumného hlediska ale jakýkoliv odpor proti lavině cizí a historicky rivalitní kultury do svých zemí považují za bona fide složku v Kulturkampfu s nácky a xenofóby o nové, lepší lidství. Nějaká prozřetelnost nebo ohledy na zítřek v tomto boji neexistují. Zítřek se postará sám o sebe. Všechno se odehrává nyní, v tomto historickém okamžiku. Dnes slavíme každého uprchlíka a slibujeme přístup komukoliv.  Zítra nám sice dojdou lůžka a budeme muset hranice střežit, aby jsme nakonec neskončili se statisíci dalších bezdomovců na nádražích a v páchnoucích parcích, ale o to se dnes nestaráme. Jestli se pozítří se dovíme, že 75% běženců nejsou ze Sýrie nám dnes nevadí.  Dnes je vítáme jako Syřany, protože k radosti, výrazům dobré vůle a štědrosti šedou mozkovou kůru nepotřebujeme.

O víkendu Klaus v elektronickém vydání die Welt popsal tento způsob nazírání jako „směšný“ a „dětinský“.  Opírá se o známý fantastický názor na lidský charakter, který pokládá od přírody za morálně zdravý a bezmezně tvárný kulturou a společností. Tudíž, je-li jedinec nebo skupina morálně odpudivá a zvrhlá, je to vina širší společnosti a její zkaženosti.   Tento názor stále přežívá, přestože odporuje zdravému rozumu. Už Voltaire považoval představu „ušlechtilého divocha“ (bon sauvage), již v jeho čase propagoval J.J.Rousseau, jako potrhlou a hmatatelně na kordy s pozorovanými vzory lidského chování. Jistě se Klaus nemýlí, když se dívá v údivu na optimismus Angely Merkelové ohledně integrace migrantů do německé společnosti. Kancléřka neuspěje víc než Voltairův Candide když se pokoušel přesvědčit kanibaly v Oreillons, že požívání lidského masa je nekřest´anské. Jeho průvodce Cacambo je sice přesvědčil a Jezuity zachránil, ale jen tím, když o nich tvrdil, že to nejsou křest’ané, ale divoši jako Oreillonsové jímž kanibalismus není pohanou.  Jak ironické jestliže zaměníte islamisty za obyvatele Oreillons a liberály za jezuity ze strachu o život zastírající svou identitu !       

Klaus se domnívá, že jeho bývalý hradní kancléř (Jiří Weigl) má pravdu, když tvrdí, že v naivní představě multikulturalistů, migranti představují tu novou, jimi vysněnou podobu Evropanů.  Podle nich, běženci nemají žádné svazky s existujícími kulturami evropských národů a proto budou jaksi katalyzátory v budování homogenního evropského národa.  Tata myšlenka utkvělá lidem jako Angela Merkelová a Joachim Gauck, připomínající dystopii Aldous Huxleyho „Brave New World“, je  ovšem nesmysl odporující již existujícím zkušenostem Německa s početnou imigrací.  V ní, prvotní svazky s kulturou, ze které rodina pochází hrají daleko silnější roli, než jakákoliv předepsaná ideologie, nebo kulturní modrotisk hostitelské země. Ale toto německá kancléřka ví sama. Už před pěti lety řekla, že multikulti v Německu „ist absolut gescheitert“ (naprosto selhalo), a že integrace imigrantů do německé společnosti je vrcholně nutná. Proč tedy radikálně násobit tento problém – který jistě za těch pět let nebyl nijak vyřešen - masovým dovozem lidí z kultur, kteří jak se Němci poučili, mají s integrací do Evropy velké problémy ?   

Proto, jak říká Klaus, migrační politika Merkelové představuje fatální omyl. Ve skutečnosti, Merkelová poskytuje Evropě „medvědí službu“.  Klaus, na druhé straně, poskytuje Evropě služby dobré a jeho občasné výstřelky mně celkem nevadí.