Největším nepřítelem Trumpa je... Trump

Dva dny po hvězdném projevu před oběma komorami Kongresu, kterým momentálně vyrazil dech zavilým nepřátelům a posedlým kritikům, prezident Trump byl opět ve vrcholné formě. Tentokrát samozřejmě z opačné strany aby snad někdo 

z těch kteří by mu i fandili, kdyby se za to nestyděli nebo těch, kteří jeho poklesky tolerují jako neškodné blepty, nedošli k mylnému závěru, že on je v podstatě solidní a dobře chápe váhu funkce, do které byl zvolen. Jistě, že i jeho komorník musel očekávat, že vytí hladové smečky pokořených Demokratů, zlomyslných mediálních kvákalů, a nafoukaných celebritních primadón, se okamžitě spustí znovu, a že na pořadu příštího vysílacího dne nebude obdiv k Donaldovi za státnicky bezchybný rétorický výkon na Kapitolu, ale zřejmě spěšný návrat k honičce na jeho nejbližší spolupracovníky. Tentoktát se šlo na jeho generálního prokurátora Jeff Sessions'e ale on se chytře vyvlékl z připravované smyčky, prostě tím, že odstoupil z připravovaného vyšetřování spolupráce Trumpova týmu s Ruskou rozvědkou.  Okamžitě byl stran Trumpa oheň na střeše.   Páteční hádka prezidenta se Steve Bannonem, filmovaná přes okno Oválné pracovny okamžitě byla všude, kde je Internet.  Prezident prý se strašně zlobil, že odstoupení Sessionse  z neexistujícího vyšetřování je něco snad jako ústup do hoven v kanálech a nařkl svůj tým z neschopnosti vystát útoky žvanilů. Zřejmě ho z toho nikdo nevymluvil poněvadž ráno na to z Key Largo odeslal několik tweetů  v nichž obvinil ex-prezidenta Obamu z odposlechu jeho telefonu.   

      Znovu oheň na střeše, tentokrát z médií, s okamžitými dementi od bývalého vedoucího státní rozvědky Jamese Clappera  a "údivem"  FBI James Comeyho, že něco takového mohl prezident poslat do větru.  Samozřejmě, že od soboty se nemluví v televizních diskusích na sítích prakticky o ničem jiném.  

       Ovšem, že Trump tweetoval něco, co nebyla pravda, není tady ta úplně nejhorší věc. Jak vyšlo rychle najevo, DOJ (Ministerstvo Spravedlnosti) si vloni v červnu podalo soudní žádost, pod rouškou kontrašpionáže, na odposlech telefonátů několika lidí, mezi nimi Trumpa, který v tu dobu byl již bezkonkurenčním kandidátem Republikánské strany na úřad prezidenta. Žádost byla zamítnuta.  Měsíc před volbami Obamova generální prokurátorka Loretta Lynch, si podala novou žádost u téhož soudu, která prý se týkala, ne Trumpa samotného, ale několika jeho spolupracovníků, kteří měli nějaké zájmy v Rusku a tudíž (teoreticky) mohla o ně mít zájem Ruská rozvědka. Jestli se podařilo Bílému domu získat právo na odposlech v říjnu, se zatím neví.

     Ale co se ví, je že Trump svou kauzu strašlivě zpackal. Jak napsal bývalý federální prokurátor, a výjimečně schopný konzervativní komentátor, Andrew C. McCarthy, z výroků Clappera vyplývá, nejen že žádná spojka neexistovala mezi Trumpovým týmem a Kremlem, ale nejprve, že k nějakému vyšetřování došlo, tudíž že k nějakému záchytu komunikací musela Justice mít soudní doložku. McCarthy věří, že popuzený Trump, tím, že hloupě přeháněl a lhal, promarnil výtečnou šanci obrátit celý ten tyátr s Mančurijským kandidátem na hlavu. Kdyby se držel faktů, tak samo to, že si Obamova Justice podala žádost odposlouchávat jeho rozhovory v červnu -  opakuji, tedy v momentě kdy Trump už byl presumptivně kandidát Republikánské strany - by bylo fantasticky konzumovatelné a minimálně by vedlo k nevídané ostudě Obamovy administrativy a jistě i poklesu veřejného zájmu o vyšinutou teorii Putinova prznění amerických voleb.  Ale, zřejmě problémem zůstává, že Trump miluje svojí pošetilost víc než co jiného na světě.